distanční výuka sovičky 6.

 Taky se už nemůžete dočkat jara? Jak by ne, zima se sice vzdaluje, ale ještě občas na nás vystrčí drápky, pošle do krajiny vítr, vysype z šedých mraků sníh, ovane nás svých mrazivým dechem… Ale někde tam pod zmrzlou hlínou se to nachystává…, semínka netrpělivě číhají, až k nim pronikne teplo prvních jarních paprsků a pak to přijde!!! Zatím je to ještě schovávaná, nebo možná i přetahovaná zimy s jarem. My víme, kdo vyhraje, viďte . Vědí to i ptáčci – před pár dny (na sv. Řehoře) se přes moře k nám rozletěli čápi, vrátí se kukačky, vlaštovky… No jo – a jak se vlastně daří ptáčkům, kteří tady s námi přečkali dlouhou zimu? Slyšíte je, jak štěbetají a natěšeně mávají křidélky, poskakují – kosi, sýkorky, vrabci a další opeřenci? Nebo se snad hádají? Kdoví, třeba jsou už taky trochu nervózní z toho čekání na jaro.

 

 1.Tak pojďme zimu vyhnat pryč a přivolat JARO: 

 

Zimo, zimo, táhni pryč, (čarujeme rukama)

 nebo na ně vezmu bič. (rozpažíme)

 Odtáhnu tě za pačesy, (táhneme za provaz) 

za ty hory, za ty lesy. (ukazujeme hory) 

Až se vrátím nazpátek, (ťapeme prstem po ruce)

 svleču zimní kabátek. (svlékáme se)

 Zimo, zimo, táhni pryč, (čarujeme)

 nebo na ně vezmu bič. (rozpažíme)

 

2.Poproste maminku, ať vám přečte pohádku a pozorně poslouchejte.

 

JAK KŘEMÍLEK A VOCHOMŮRKA ZASADILI SEMÍNKO

 

Křemílek a Vochomůrka stáli zamyšlení na zahrádce za pařezovou chaloupkou. Sluníčko se na ně chvíli dívalo z nebeského balkonu. Potom zaťukalo zlatým prstem Křemílkovi na rameno: „Copak je?“ „Ale chtěli jsme, aby nám na zahrádce vyrostla kytka, ale nemáme semínko,“ řekl Křemílek. Sluníčko ukázalo zlatým prstem. „Tamhle jedno leží.“ Leželo tam semínko a tvářilo se jako děťátko, když spí. „Radši se ho, Křemílku, zeptej, co je zač. Abychom si tu kdovíco nezasadili,“ povídá Vochomůrka. „Copak jsi zač?“ „Verbaskum,“ špitlo semínko. A tak Křemílek s Vochomůrkou nezmoudřeli, protože semínko mluvilo po latinsku. Vochomůrka udělal patou důlek a Křemílek do něho to semínko zasadil. Navrch přiklopil svou špičatou čepičku, aby se semínku líp klíčilo. Potom semínko zalívali kropicí konví a zpívali mu písničku: „Vstávej, semínko, holala, a bude z tebe fiala!“ Když bylo holala do třetice, začal tam růst kopeček. „Už to bude!“ povídá Vochomůrka. A už to bylo. Kopeček se rozvalil, vykoukla žížala a křikla: „Aby vás kos sezob, i s tím vaším semínkem. Pořád mi dupete nad hlavou a vytopili jste mi vodou celý byt!“ Hodila po Vochomůrkovi semínkem a sjela zpátky do svého podzemního bydlení. Křemílek a Vochomůrka jen bezradně kroutili palcem. Nakonec Křemílek povídá: „Teď to uděláme obráceně. Já budu vrtat a ty sázet.“ Vyvrtal patou důlek, Vochomůrka do něho zasadil semínko a navrch přiklopil svou špičatou čepičku. A zas zalívali a zas tomu semínku zpívali: „Vstávej, semínko, holala, a bude z tebe fiala.“ Ale všecko to nebylo k ničemu. Semínko se pod zemí ani nehnulo. „Je to nějaký lenoch,“ povídá Křemílek. „Nějaký ospalec je to,“ zívl si Vochomůrka a v tu chvíli usnul. Křemílek povídá: „Vstávej!“ A zívl si a usnul taky. „Vy jste mi ale zahradníci,“ zasmálo se sluníčko na nebi a zamnulo si zlaté ruce. Potom silným sluncovým hlasem zazpívalo: „Vstávej, semínko, holala, a bude z tebe fiala.“ V tu chvíli se špičatá čepička zatřásla a vyklouzly zpod ní zelené lístky. Sluníčko jim podalo své zlaté ruce. „Tak pojďte, já vám pomůžu.“ A jak pomáhalo, rostla tam pořád větší kytka. Sluníčko si kytku prohlídlo od kořínků až po poupata a leklo se: „Propána, ty nejsi fiala?“ „Kdepak,“ řekla kytka, „já jsem divizna. Jenže jsem to těm dvěma kmotrům řekla po latinsku.“ A smála se, až z toho celá rozkvetla. „Kruciš,“ povídá sluníčko taky málem po latinsku, „to jsem to vyvedlo!“ A radši uteklo za mrak, protože v tu chvíli se Křemílek proloupl ze spaní a volá: „Ona to není fiala!“ Vochomůrka se tím křikem probudil taky a pomaloučku kytku obešel. Kvetla už na celou paseku a byla pěkná a voněla jako medová. „I co,“ povídá Vochomůrka. „Fiala to není a verbaskum jí říkat nebudu, protože od toho brní jazyk.“ Jenže Křemílek na to, že každá kytka, co roste, musí mít jméno. „Když musí, tak musí,“ mávl rukou Vochomůrka. „Tak jí budeme říkat třeba divizna.“ V tu chvíli vykouklo sluníčko za mrakem a vesele na ně zavolalo: „To jsem si oddychlo! To jsem si opravdu oddychlo.“

 

Jestli si opravdu dobře poslouchal, nebude těžké odpovědět na otázky:

 1. Jak se jmenuje od Vochomůrky kamarád? (Křemílek) 2. Co chtěl Křemílek a Vochomůrka, aby jim vyrostlo? (kytka, kytička, květina) 3. Jaké je sluníčko? (teplé, hřeje, svítí, žluté, usměvavé, schovává se za mrakem, zpívá, je na nebi) 4. Co potřebuje semínko, aby vyrostlo? (vodu, sluníčko, teplo, světlo, čas, písničku) 5. Jak se jmenuje člověk, který pracuje na zahradě? (zahradník, zahradnice)

 

3. Vybarvi si obrázek Křemílka a Vochomůrky

 

4. Nauč se básničku z pohádky

 

Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala. Vstávej, semínko, holala, bude z tebe fiala.

 

5.Povídej si s maminou nebo tatínkem o semínkách.

 

 Jaké můžeme mít semínko?

 Co potřebuje semínko, aby vyrostlo?

 Předveď, jak roste semínko?

 Máte zahrádku před domem, za domem, u chaty, na balkóně, doma, u babičky a u dědečka? Jakou? Jak vypadá? Co tam roste? Kdo se o ni stará?

 Pomáháte na zahrádce? Jak? Co tam dělají vaši rodiče? Co děláte vy?  Máte na zahradě skleník? Fóliovník? Jak vypadá? Co tam roste? Kdo se o něj stará?

 

6. Zkuste si zasadit své vlastní semínko a pozorujte, jak semínko roste. Potřebujeme misku, vatu, semínko (hrách, fazole, řeřicha, zrní apod.), vodu, teplo, světlo. 

Až se sejdeme ve školce, zasadíme si také semínka a budeme je pozorovat :-)

 

7. Běžte na procházku a "zapisujte", co všechno jste viděly (podle obrázku)

 

8. Držte palce, abysme mohli v pondělí do školky :-))))

 

Těším se na vás. Gábina