Distanční výuka 6.
Téma týdne: Proměnlivé (aprílové) počasí a zahrada
Tento týden bych si s dětmi povídala o prožitých velikonočních svátcích a dál o všem, co se na jaře v souvislosti se změnami ročního období a počasí děje. S jarním počasím, pokud to již dovolí, začnou práce na zahradě, bude hrabat, rýt, sít a sázet…a proto bychom si společně povídali kolem pohádky „ O veliké řepě“ a „trénovali na zápis“. Ten sice nebude s dětmi, ale i tak si můžete vyzkoušet, co by asi děti, které jdou do školy, měly zvládat. ????
- povídat si s dětmi, co se jim na Velikonocích líbilo a co se jim nelíbilo
- připomenutí toho, jaké je roční období a povídat si o tom, jaké je počasí a co se venku s ohledem na počasí děje a že začnou práce na zahradách
- procvičování barev ( vajíčka, jarní kytičky…vše co je kolem), počítání ( stačí 1 až 10, kdo umí, počítá do více )
- zpěv oblíbené písničky a přednes oblíbené básničky
- znát své jméno a příjmení, svůj věk a město, kde bydlí
- kresba lidské figury se všemi znaky ( měl by souhlasit i počet prstů na ruce, hlav, krk a ruce až z těla, hlava by neměla být velikánská ????)
- držení tužky (ještě budeme hodně procvičovat)
- porovnávání velikostí ( větší, menší… třeba srovnat pastelky podle velikosti) a postavy z pohádky o řepě
- při popisu obrázku procvičovat pojmy (nahoře, dole, před za, vedle, pod, před, za obrázek z pohádky o řepě nebo i vše kolem vás… můžete i venku nebo v pokoji doma
- popis děje…co bylo předa co potom…rozstříhat kartičky k pohádce a seřadit…o všem si povídat…proč to je tak? Co bude pak? Proč?
- s dětmi můžete zasadit kytičku do truhlíku, květináčku, nebo nechat vyklíčit semínko…dle vašich možností
Přečíst pohádku o veliké řepě
Byli jeden dědeček a babička a měli malou vnučku. Hospodařili na svém malém políčku a chovali několik domácích zvířátek. Každý den vnučka Evička pomáhala svým prarodičům krmit husy, slepice a dobroty také nosila pejskovi, který měl před domkem svou misku. Pejsek nebyl lakomý a pokaždé schoval něco na zub pro kočičku. Ta pak odsypala ze svého pár drobtů k myší komůrce na půdě. Nakrmená myška si pak s kočičkou hrála na honěnou třeba celou noc. A tak tu spolu hezky žili. Zatímco Evička krmila zvířátka, babička pracovala v kuchyni, děda, ten měl na starost pole. Brzy ráno se svou prací začínal a pozdě večer s ní končil. Sázel, zaléval, plel, okopával a o co víc pracoval, o to víc se rostlinkám dařilo. Vypěstoval řepu takovou, že se na ni chodili dívat ze sousední vsi. Byla obrovská, zabírala půlku pole a stále rostla a zvětšovala se. Nedalo se nic dělat, děda ji musel vykopat. Přece jen to jeho pole zas tak veliké nebylo. Motyka se mu však hned zlomila. Co teď? Jak tu řepu dostat ven? Zavolal na pomoc babičku. Ta uchopila dědu v pase, ten chytil ze všech sil silné listy a společnými silami táhli, táhli, ale řepu nevytáhli. Babička zavolala Evičku. "Ráda pomohu, však vy se o mne také staráte," přiběhla ochotně Evička. Ač se snažili ze všech sil, řepa nepovolila. Vnučka běžela pro pejska. Pes chytil Evičku, Evička babičku, babička dědečka, dědeček řepu - táhli - táhli, táhli, ale řepu stejně nevytáhli. "Haf, haf, sami nic nezmůžeme. Kočičko, pojď nám na pomoc!" přivolal pejsek kočičku. Ta se postavila do řady, chytila pejska, ten vnučku, ta babičku, ta dědečka, ten řepu - táhli, táhli - už se zdálo, že řepa trochu povoluje - ale nakonec ji nevytáhli. "Budeme to muset vzdát. Na takovou velikou řepu nemáme dost sil," vzdychal zklamaně děda. "A co já?," ozval se dole u země pisklavý hlásek. To přišla kočičce na pomoc malá myška. "Ty myško? Jsi taková maličká. Jak bys mohla pomoci?" Nevěřila babička. Děda se jen smál a taky nevěřil. Ale myška už stála v řadě. Chytila se pevně kočičky, kočka pejska, pejsek vnučky, vnučka babičky, babička dědečka, dědeček řepy - táhli, tááhli, táááhli - a najednou rup! - řepa byla venku. Zůstala po ní v zemi díra, že by se tam vešel povoz i s koňmi... Jak řepa povolila, svalili se všichni na jednu hromadu, smáli se a smáli. Společnými silami se jim dílo podařilo.
- povídání pohádky s pomocí dětí…pomoz mi vyprávět